„Krrrásné dobré rrráno!“

Vydáno dne 17. 06. 2009 (4271 x přečteno)

tahalo nás pokaždé v neděli na dvojzávodech ze spacáků. A bylo opravdu krásné! Ať svítilo slunce, pršelo, foukal vítr… Byli jsme totiž tam, kde jsme chtěli být, s lidmi, s kterými jsme chtěli být a dělali to, co jsme chtěli dělat… - prožít závodní víkend v hasičské „rodině“ zvané Západočeská hasičská liga.

     Družstva, která jí zakládala, by mohla vyprávět víc. My, co přijeli prvně na ligu v době jejího největšího rozkvětu, jsme byli ze všeho řádně vyjukaní a … kromě všech pohodových lidí z　rady ligy a organizátorů to byl především právě on! Ten nezaměnitelný povzbudivý a zároveň uklidňující hlas skvělého komentátora, který dokázal jako mávnutím kouzelného proutku přeměnit nervozitu v nadšení, neúspěch v úspěch a snad i kapky deště ve sluneční paprsky.

 

     Milda Pytlík. Obrovská osobnost za komentátorským stolem všech velkých hasičských závodů.

 

     Úcta, respekt, obdiv… Těžko říct, co jsme tenkrát cítili víc. Než jsme poznali osobně stálici, která se nechovala jako hvězda, ač jí rozhodně byl. Stovky odkomentovaných závodů mluví za všechno. A nejen to. Hasič tělem i duší, úžasný člověk s　obrovským srdcem, který snad ani neznal slova jako špatná nálada, pesimismus, závist, nenávist a zášť… Kdekoli se objevil, zavládla pohoda, objevily se úsměvy na tvářích…, snad i tráva se nějak víc zelenala a nebe hýřilo najednou blankytem, jako by chtělo říct: „Podívejte, jak je na světě krásně! Zahoďte všechny malicherné starosti, zapomeňte na hmotné statky a žijte krásou okamžiku! Užívejte si těch nádherných chvil s lidmi, které máte rádi! Největší výhry přece neleží na závodní dráze! Jsou v srdci každého z nás…“

     Věříce v Boha, mohli bychom mu teď možná zazlívat, že nás připravil o možnost strávit více chvil s tak okouzlujícím člověkem. Smát se jeho nepřeberným historkám z mládí, prožívat s　ním znovu a znovu pestré příběhy ze života plného opravdového přátelství, nezištné pomoci bližnímu, porozumění…

     Jenže ne každý má v životě to štěstí být (aspoň chvíli) nablízku takové osobnosti! Člověku, který tolik svého času věnoval práci s mladými hasiči už od těch nejmenších. Člověku, který dokázal spolu s ostatními probudit k životu myšlenku sjednocení hasičských soutěží v Západočeském kraji a dotvářet svým projevem neopakovatelnou atmosféru, která na lize vládla. Člověku, který se vždycky rád zastavil u stánků jednotlivých mančaftů, aby třeba jen prohodil pár slov a popřál hodně úspěchů. Člověku, který nám všem bude hrozně moc chybět.

     Můžeme jen zvednout k Nebi slzami zvlhlé oči a poděkovat. Poděkovat za to, že my to štěstí měli.

 

     To jeho neopakovatelné „Krrrásné dobré rrráno…“ bude v našich srdcích a myslích žít na lize dál…

Zdroj: angel1@centrum.cz