Hasičský sport

    Během přejezdu z Janovic do Strážova si člověk ani nestačí odpočinout. Sotva se v autě usadí pohodlněji, po pár kilometrech už se otevře překrásný výhled na nesčetné množství malebných domků všude kolem kostela sv. Jiří na vyvýšeném pahorku, tvořícím dominantu města Strážov – naší další závodní štace.

     Na závody v Janovicích nad Úhlavou jsme všichni zvědaví. Na dráhu, na atmosféru, na pořadatele, na areál v objektu bývalých kasáren, kde to někteří z kluků dobře znají z dob minulých. Vznik městečka se datuje rokem 1290, kdy zde byla vystavěna tvrz obehnaná vodním příkopem. Do roku 2004 byly Janovice armádním městem, původní vojenský – pro dnešek tedy závodní - prostor se přestavuje na průmyslovou zónu. Janovice nejvíc zviditelnil Miroslav Švandrlík ve svém známém románu Černí Baroni. Jak by asi řekl známý major: „Čo bolo, bolo, terazky sme tu, na šiestom kole ZČHL.“

     Vloni mělo pár lidí problémy, jak na poprvé najít tuhle malou obec na samém okraji domažlického okresu. Letos už všichni vědí, co je čeká, a k areálu s fotbalovým hřištěm snadno trefí. Pro neznalejší jsou po celé vesnici rozmístěné směrové šipky a nápisy. Pečlivě vysekané parkovací plochy (jen v jedné části je tráva delší, zřejmě aby tamější králíci nepomřeli hlady:o) ), vyznačené přístupné části areálu, rozdělené hřiště…ha! Přece jen něco nového – parádní zámková dlažba pod základnou a kádí! Náběh zůstal travnatý. To se to bude závodit…

     Z Bučí do Krašovic je to skoro co by kamenem dohodil a zbytek došel pěšky. S plnou polní to ale neriskujeme, ačkoli příjezdová silnice ke krašovickému areálu je spíše podobna válečnému poli. Zřejmě tradice neboť vesnice byla v dávné minulosti velkým rybníkem rozdělena na dvě části: ves a bojiště. Nepodařilo se nám sice zjistit, která je která, nicméně na travnaté dráze místního hřiště se zítra bojovat bude…

    Ráno je jak vymalované, když se po třech týdnech vypravíme na další kolo ZČHL – tentokrát do okresu Plzeň – sever, do malé vesnice Bučí. Kdeže vzali tak zvláštní jméno? Název „Bučí“ je odvozen od buku lesního, který zde v minulosti tvořil rozsáhlé porosty. Vypadá to, že lidé si tady statnost buků přeměnili v odhodlání, s kterým se pouštějí do úspěšného plnění nelehkých úkolů.

     Úherce letos pořádání ZČHL nedostaly, nicméně Extraliga je u nich tradicí, a tak se těšíme, že se ve vesnici u Nýřan opět všichni sejdeme. Jaké je naše překvapení, když dorazíme do Úherec, a tam se krčí pár přístřešků u dráhy....

     Vzhledem ke  zkušenostem z předchozího roku chvátáme, abychom byli v Seči co nejdřív a měli kde postavit přístřešky a zabrat místa u stolu pod velkým stanem s projekcí. Ne že by tam bylo málo místa, to spíš naopak. Setecký areál je dost velký a každoročně precizně připravený, což ovšem všichni vědí, a tak bývá v Seči doslova a do písmene nabito.

     Areál u koupaliště, travnatý náběh, pod základnou až ke kádi betonové panely, specifická dráha, mírné převýšení …kdo by se na měření sil v úvodním kole Západočeské hasičské ligy v Lukavici po zimě netěšil! Moc takových asi není – soudě dle počtu závodníků, kteří se do Horní Lukavice u Přeštic na jižním Plzeňsku sjíždějí v hojném počtu už od rána.

p>Proč zrovna Kralovice pochopíme, jakmile dorazíme dle instrukcí uvedených na stránkách ZČHL na náměstí jmenovaného města. Ani se nám nechce věřit, že schůze se opravdu koná v majestátně vypadajícím hotelu, leč cedule se šipkou ukazuje neomylně právě k němu. V tu chvíli vychází ze dveří Jarda Polák z SDH Brodeslavy a uvádí nás se samozřejmostí jemu vlastní dovnitř.

Od rána nás provází nádherné počasí. Teplé sluneční paprsky rychle vysuší poslední rosu na krátce střiženém trávníčku hůrecké závodní dráhy. Podél ní jsou na jedné straně postavené stánky některých mančaftů, naproti několik laviček pro diváky. Po obou stranách rozmístěné odpadkové pytle. Je vidět, že se pořadatelé snažili připravit pro poslední závody letošního ročníku Západočeské hasičské ligy co nejlepší podmínky …

Tak nám skončila sezóna a je tu čas statistik... A protože mě tohle hraní si s číslama baví, tak sem si pár zajímavých čísel o letošní sezóně ZČHL připravil. Aby byli informace co nejvíce objektivní, tak jsem do většiny statistik nezapočítával družstva Extraligy ČR, které se zůčastnily pouze soutěže v Úhercích.

Soutěž Západočeské hasičské ligy v Úhercích je již tradičně spojena s Extraligou České republiky. Na známé a rychlé trati u úhereckého kostela se letos sešlo na závěrečné kolo Extraligy 41 mužstev mužů a 14 družstev žen .

Před začátkem závodu je trať překontrolována radou Extraligy a na její podnět terče hůrecké časomíry „přitaženy“ na nejvyšší možnou mez. Zdá se, že časy nebudou padat nijak dobré. Pěkně udělaný náběh ze zámkové dlažby a mírně z kopce položená trať následně ukazují, že opak je pravdou…

V Horním Hradišti, kam všichni trefí evidentně bez problémů i bez navigace (pan Pytlík by z nás měl radost) je ideální, ne moc velký, ale skvěle rozmístěný areál. Rozkládá se v údolíčku uprostřed vesnice, kam nás dovedou šipky ZČHL. Auta necháváme podél silnic, kde se dá, ale žádné problémy nejsou – pořadatelé to mají pod kontrolou a s úsměvem usměrňují provoz a naše zmatky při parkování.

Hasičský areál ve Strážově najdeme po přesunu z Dražovic bez problémů, všechno je precizně označené šipkami a směrovkami: parkoviště, závodní dráha, kemp. Na spaní je času dost, rozbíjíme „ležení“ v podobě přístřešků u dráhy, připravuje se materiál na avizované noční závody. Kromě toho se většina z nás shání po něčem k snědku – v Dražovicích po závodu nebylo na jídlo moc času. Tady ovšem ještě nemají řádně roztopeno pod kotlem, na klobásy a steaky si musíme počkat. Volnou chvíli si krátíme stavěním stanů (do kempu se to některým zdá daleko, tak je rozkládají hned za přístřešky u dráhy), klábosením s ostatními, někdo fotbálkem nebo naopak v malé internetové kavárně v podobě počítače připojeného na net pod velkým společným stanem. Pár lidí hraje pod vedením „Nikotýna“ z Úherec petanque vedle dráhy a pak i na ní. Trávníkový kobereček nemá chybu, na noční útoky se vyloženě těšíme…

Než se týden s týdnem sejde, je tu opět sobotní ráno a my nakládáme vše, co máme sbalené na další víkendové závody. Každý napakovaný jak na menší dovolenou – počasí ne a ne se umoudřit, a tak je těžké odhadnout, jak asi bude. Tím spíš když se zpravodajství mění z hodiny na hodinu – stejně jako se střídá mrholení se skrz mraky probleskujícími slunečními paprsky….

Vyráží se poněkud neobvyklým směrem – na jih. Ovšem ne za sluncem (beztak je zataženo, i když žádná velká zima. Pozvolna se ovšem ochlazuje…) nýbrž do lesů vod a strání klatovského okresu, kde se nachází dnešní působiště ZČHL – Dražovice.

V nevelké vesnici se docela snadno zorientujeme a značky nás rychle dovedou k místě konání závodu. Plochy pro parkoviště jsou vyznačené, ale nakonec každý parkuje, jak se dá – na relativně malé prostoru je to spíš hodně o domluvě…

SDH Strážov – 1. místo v mužské kategorii – čas 16:87

SDH Hubenov – 3. místo v mužské kategorii – čas 17:56

SDH Bučí – 1. místo v ženské kategorii – čas 17:44

Od rána panuje slunečné počasí. Občas tedy foukne studenější větřík (co naplat - „Svatá Anna-chladna zrána“), ale to nevadí, i tak se při stavění stánků leckdo zapotí!

Než se nadějeme, závodní dráha je z jedné strany lemována zázemími jednotlivých týmů. Tentokrát je dráha mnohem širší, než je určené minimum (10m - dle pravidel ZČHL), což je super – aspoň bude přehled! Všichni krásně vidíme na startovní čáry, celý náběh i základnu s kádí podložené koberci.

Po ukončení nástupu zavládne na parkovišti v Dolním Hradišti pěkný chaos, každý se snaží co nejrychleji nalodit a vyrazit na cestu. Ono se řekne: Do Nekmíře jedou všichni, když pojedeme v koloně, dovede nás tam. Kolona se ale brzy roztrhá, hasiči z okolních vesnic jezdí zkratkami a nebo se staví doma…, všichni se ale nakonec do Nekmíře ve zdraví dostanou…..

Rozbitou polní cestou samá díra (klasika Nekmíř) se dostaneme na louku nad fotbalovým hřištěm. Kromě stánků u dráhy je třeba ještě postavit vzadu u čáry stany na spaní. Nebe se ošklivě kaboní, vypadá to na déšť. Sotva jsme hotovi, přijde parádní přeprška. No, bylo to s chlupem.

Ona snad cedule Dolní Hradiště vážně neexistuje z žádného směru!! Kdo to na Plzni – severu moc nezná, může mít docela problémy hasičský areál pod vesnicí, nad velkou loukou a říčkou Střelou najít. Tím spíš, když cestuje na noční páteční závody před ZČHL třeba až do tmy…

Typický zvuk motorů závodních mašin a nenapodobitelný hlas moderátora p. Pytlíka nelze přeslechnout, noční závody jsou v plném proudu.

Přejezd do Seče je jedno velké dobrodružství. Ostatně jako každý rok pro toho, kdo tady okolí moc nezná. Snažíme se držet hasičských aut, ale při výjezdu na hlavní silnici se rádoby kolona roztrhá a my si nějak nevíme rady kudy tudy ……

Dnes tam ale zřejmě vedou všechny cesty. Zanedlouho se totiž objevuje směrová tabule: Seč. Kromě toho ještě velké šipky a nápisy na silnici: ZČHL. Teď už se nemůžeme ztratit!